Posted in Nezařazené

Žena, která stojí za úspěchem Chateau Mcely

Žena, která stojí za úspěchem Chateau Mcely Zveřejněno 2. 10. 2017

Měla jste úspěšnou kariéru, kterou jste vyměnila za velmi nejistou budoucnost -rekonstrukci zchátralého zámku. Co vás k tomuto kroku vedlo?

To bylo úplně šílené a bláznivé, že? (smích) Pravděpodobně to bylo tím, že jsem se bez velkého úsilí dostala kariérně rychle vysoko. Když se tento proces děje pomalu a postupně, tak svůj cíl vnímáte zřetelněji, více za ním směřujete a cítíte se mnohem pohodlněji. Hodně jsem cestovala, viděla jsem krásná místa, bydlela v báječných hotelích, ale vnitřně jsem se dobře necítila. A hlavně jsem věděla, že nedělám to, co bych dělat měla. Byla jsem asi hodně ovlivněná četbou Alchymisty, který je o tom, že každý z nás má svůj osobní příběh. Teprve když ho objevíme, pociťujeme životní smysl.

Když mluvíte o osobním příběhu a jeho objevování, znamená to, že bychom měli v životě více následovat své instinkty?

Já sama se nemohu spolehnout jen na racionální vyhodnocení v hlavě. Setkáváme s velkým množstvím informací a často velmi protichůdným. Cítím to většinou ve svém břiše, asi se mnou mluví můj žaludek (smích). Intuitivně poznám, kam mě to táhne a co mám udělat. Je nutné zvážit i rizika, ale mám ráda ten pocit, že žiju, že jsem aspoň něco zkusila. Moje filozofie je, že člověk by měl být nohama pevně na zemi a hlavu mít v oblacích. Nevznášet se na obláčku a zbrkle jednat bez jakýchkoliv zkušeností.

Narážíte asi na vaše předchozí zkušenosti z realitního trhu a obnovy památek…

Ano, měla jsem za sebou několik rekonstrukcí historických budov, dokázala jsem také na podobné projekty shánět investory, provozovala historické stavby, na Harvardu jsem vystudovala projektový management a oceňování projektů… Koupě zámku tedy zas až tak naivní a bláznivá nebyla. Aniž bych to tehdy tušila, moje předchozí kariéra byla vlastně přípravou na Mcely.

Jaký svůj příběh jste tedy nakonec objevila? 

Během dovolené, kterou jsem trávila po tom, co jsem odešla z práce, jsem měla konečně čas zastavit a přemýšlet. Uvědomila jsem si, že mojí silnou stránkou je, že umím vytvářet místa se souvislostmi. Místo, kde se člověk posune na vyšší úroveň vědomí a z výšky se podívá sám na sebe dolů. Chtěla jsem vytvořit místo, které by lidem pomohlo srovnat si priority. Tím, jak neustále někam běžíme, nemáme čas si v hlavě uspořádat, co je pro nás důležité. Stane se pak, že nám život proteče mezi prsty a že ho nakonec strávíme jinak, než bychom sami chtěli.

A pak jste objevila zámek ve Mcelích?

K zámku jsem se vlastně dostala náhodou, když jsem v Čechách hledala reality pro kamarádku z Ameriky. To, že Mcely jsou přesně tím místem, o jakém sním já, mi došlo až o něco později. Hodně lidí, kteří Mcely navštívilo, mluví o energii, která je cítit okamžitě, jakmile se otevře brána. A to je přesně to, co jsem z toho prostředí chtěla vytvořit! Vůbec jsem ale tehdy ještě nevěděla, že to bude hotel. Původně jsem si spíš myslela, že to bude takové centrum, které se bude pronajímat na konference a svatby a že nebudeme mít moc zaměstnanců. Realita ale nakonec byla úplně jiná. Vyšel o nás tehdy článek, který Chateau Mcely nazýval nejluxusnějším butikovým hotelem v Čechách. Začali nám najednou volat lidé, že by chtěli přijet na víkend. Nikoho jsme nechtěli odmítnout, a tak jsme si se čtyřmi zaměstnanci začali hrát na hotel (smích). Nakonec jsme získali ocenění hotel roku, a to jsme ani neměli licenci na provozování hotelu. To nás nakoplo a od komise cestovního ruchu jsme nakonec získali pět hvězdiček. Všechno se tehdy dělo, jak v Alchymistovi. Když narazíte na svůj osobní příběh, je vše jednoduché a pak přicházejí testy a zkoušky, které vás ve vašem rozhodnutí mají utvrdit. Tam to většina lidí vzdá. Přitom ale jde hlavně o ten moment následování snu –  že když to začne být opravdu hodně těžké, tak ho nepustíte, nesložíte se a pokračujete dál.

(…)

Pokračování rozhovoru “Mám nohy pevně na zemi a hlavu v oblacích” s Inéz Cusumano si můžete přečíst na Iconiq.cz.